Síťování
Patří mezi předtkalcovské techniky pracující s nekonečnu nití.
Nejstarší nepřímé doklady o síťování pochází již z doby kamenné - jedná se o nálezy plováků, zátěží a síťovacích jehel. Jisté je také, že síťovací techniky znali také velkomoravské kmeny, což dokazují nálezy ze Starého Města a Mikulčic. Proto tuto předtkalcovskou techniku předvádíme i my při svých vystoupeních. Sítě jako takové můžeme rozdělit na dva druhy. Ty první jsou užitné sítě nejen na lov ryb nutné pro každodenní obživu. Byly a jsou zhotovovány z hrubších konopných a lněných provázků. Ty druhé jsou luxusní sítě zhotovované z nejlepších materiálů ale i vlasů, které sloužily jako ozdoby oděvů či dekorace. Doklad o tom máme ze Starého Města. Jako nástroje jsou využívány síťovací jehly a válečky. Velikost se volí podle potřebné velikosti ok budoucí sítě. Síťovací jehly se vyráběly ze dřeva, kosti či parohu. Válečky zřejmě jen ze dřeva, pro nejjemnější sítě pak posloužilo stéblo trávy.
Autor článku: Jaroslav Křivánek
Literatura:
Vondroušková, Kaprasová: Šikovné ruce aneb malá škola textilních technik. Mladá fronta, Praha, 1989
Arsenjevová, Wolfová: Tkaní. CP Books, Brno, 2005